Osobnosti

Anežka Česká

Sv. Anežka byla příslušnicí panovnického rodu Přemyslovců.
Narodila se patrně v Praze jako nejmladší dcera Přemysla Otakara І. a
jeho druhé ženy Konstancie Uherské.
Vstoupila do kláštera sv. Kláry, v roce 1234 složila řeholní slib, přijala řeholní roucho a stala se abatyší kláštera Klarisek. Celý svůj život věnovala pomoci chudým a nemocným. Založila mateřinec klarisek a špitální bratrstvo se špitálem při kostele sv. Haštala. Špitální bratrstvo bylo papežem záhy prohlášeno za samostatný řád křížovníků s červenou hvězdou. Anežka byla první ženou, která založila mužský řád. Dokonce se traduje, že napsala první pokyny, jak v klášteře ošetřovat chudé a nemocné. Je právem pokládána za patronku českého ošetřovatelství.
Zemřela 6. 3. 1282 a svatořečena byla r. 1989.

 Svatá Zdislava z Lemberka (*1220 +1252)

Zdislava byla dcerou brněnského purkrabího Přibyslava a Sybily, dvorní dámy manželky krále Václava І. Kunhuty. Oba měli velkou úctu ke stavu řeholnímu a kněžskému a projevovali mu přízeň. V tomto duchu vychovávali i svou dceru Zdislavu. V útlém mládí byla provdána a odstěhovala se na hrad Lemberk v severních Čechách. Vedle vzorné péče o svoji početnou rodinu (měla čtyři děti) se intenzivně věnovala charitativní práci.

Zdislava vstoupila jako laická spolupracovnice do apoštolského řádu dominikánů, pro nějž se svým manželem postavili v Jablonném v Podještědí a později i v Turnově chrám a klášter. Žila velmi skromně a často navštěvovala chudé, nemocné a potřebné lidi, kteří u ní vždy nacházeli podporu.

Často přicházela k lůžku umírajících a věnovala jim velkou péči a starostlivost. Údajně měla skrze Boha zázračnou moc. V Dalimilově kronice se můžeme dočíst: „Pět mrtvých boží mocí vzkřísila, mnoha slepým zrak navrátila, chromých a malomocných mnoho uzdravila.

Zemřela 1252, je pochována v Jablonném v Podještědí.

Zdislavu pak svatořečil papež Jan Pavel II. v Olomouci 21.5.1995. 24.10.2000 - v roce Velkého jubilea - ji prohlásil za hlavní patronku Litoměřické diecéze.

 Florence Nightingalová (*1820 +1910)

-nejznámější sestra v historii světového ošetřovatelství
Florence Nightingale se narodila 12. května 1820 jako mladší dcera v úspěšné, vzdělané a vlivné anglické rodině. Její rodina mnoho cestovala. Své jméno dostala po Florencii, kde se rodiče zastavili během cesty po Itálii. Dostalo se ji vynikajícího vzdělání. Přestože byla ženou, věnovala se historii, filosofii, vědám a klasické literatuře spolu s hudbou a uměním. Neustále sledovala knihy a zprávy o nemocnicích, veřejném zdravotnictví a hygienických zařízeních. Měla rovněž nadání pro matematiku a statistiku, kterým se také
věnovala. Na doporučení a pod dohledem otce se učila latinu, řečtinu, francouzštinu, němčinu,italštinu. Mnoho cestovala po Evropě. Během těchto cest si vyšetřila vždy čas pro návštěvy nemocnic.
V roce 1851 se začala jako 31letá studovat ošetřovatelství v Ústavu Protestanské Diakonie v německém Kaiserwerthu. Po třech měsících se vrátila zpět do Anglie, pokračovala v návštěvách nemocnic a učila se zde každý detail včetně operací. V roce 1853 se stala vedoucím Institutu péče o nemocné šlechtičny v Londýně, kde úspěšně provedla řadu reforem.
Její sláva vzrostla během Krymské války. Proslavila se nočními pochůzkami u raněných a nemocných vojáků. Florence preferovala pět základních elementů: ochrana zdravého prostředí, čistý vzduch, čistá voda, funkční odpady, čistota a světlo.
V roce 1860 otevřela svoji ošetřovatelskou školu při nemocnici sv. Tomáše.S pomocí fondu Nightinghalové školu navštěvovalo i mnoho cizinek (Dánky, Němky, Finky, Švédky,Francouzky).
Florence bojovala za práva pacientů, poukazovala na nedostatky zdravotnického systému a navrhovala sama změny. Chtěla inovovat vojenské nemocnice tak, aby se zde nemocní cítili jako doma.Vytvořila pro vojáky v rekonvalescenci odpočinkovou místnost s čítárnou, psacími pomůckami, společenskými hrami.Během půl roku se vlivem jejích zásahů ve Scutari (Krymská válka) snížila úmrtnost raněných vojáků z 60% na udivující 2%
a ke konci války dokonce na 1%. Domů se vrátila až s posledním pacientem jako skutečná hrdinka vojáků a jejich rodin. Protože chodila za vojáky i v noci, referoval o ní tisk jako o paní s lampou. Florence se nestarala jen o fyzické potřeby pacientů, ale pečovala i o jejich sociální pohodu. Poprvé v historii zde nemocní a ranění vojáci dostávali nemocenské dávky.
Starala se také o rodinné příslušníky, kteří následovali vojáky a mnoho žen zaměstnala přímo v nemocnici.
Za svůj život navrhla mnoho projektů, stavebních úprav a zlepšení nemocničních zařízení. Provedla řadu úspěšných revolučních změn: navrhla
výtah pro jídlo z kuchyně přímo na oddělení, aby sestry nemusely chodit po schodech s každým jídlem zvlášť; vymyslela a nechala nainstalovat signalizační systém od lůžka pacienta se zvonkem na chodbě; nechala rozvést teplou tekoucí vodu do každého patra nemocnice; usilovala o omyvatelné podlahy, stěny a strop.
Byla průkopnicí ve využití grafů pro statistická hodnocení. Vymyslela a zavedla formulář pro standardizovanou statistiku v nemocnicích.
Byla jednou z nejvíce publikujících žen v historii vůbec. Za celý svůj život napsala přes 200 knih, článků, zpráv a více jak 12 000 dopisů.
Byla dobrým time managerem - uměla naplánovat svůj čas a v odůvodněných případech dokázala říci ne. Ve svém životě řídila přímo několik zdravotnických zařízení a organizací (Institut péče o nemocné šlechtičny v Londýně, ošetřovatelskou školu při nemocnici sv. Tomáše,ošetřovatelský tým 38 sester v Krymské válce, Britská asociace sester)
Florence Nightingale ovlivnila zdravotní péči 19. a 20. století v celém světě. Její odkazy sestrám nového milénia jsou stále platné a aplikovatelné stejně jako před sto lety.
Zdroj:www.osu.cz

Matka Tereza

Mary Tereza Bojaxhiuová se narodila 26. srpna 1910 ve Skopje, v bývalé Jugoslávii. Pocházela z měšťanské rodiny, která se zabývala obchodem. Matka Tereza měla dva sourozence.Matka měla dalekosáhlý vliv na malou Agnes (toto jméno matka Tereza dostala při křtu), obzvláště pak na její duchovní život. Otec zemřel Agnes, když jí bylo teprve sedm let. Ve 12 letech matka Tereza poprvé pocítila touhu stát se řeholnicí.

Matka Tereza se dozvěděla, že v Bengálsku působí řád řeholních sester, které pracují především na poli vzdělávání. Tyto loretánské sestry byl členky mezinárodního řádu. V 18 letech matka Tereza uslyšela vnitřní hlas, který ji nabádal, aby opustila rodinu a stala se misionářkou. Tak v listopadu 1928 nastoupila na loď do Indie a o sedm týdnů později dorazila do Kalkaty. Svou rodinu a přátele již nikdy nespatřila.

V Kalkatě strávila pouze několik dní, protože byla vyslána do loretánského noviciátu v horské oblasti Dárdžiling.
V době 2. světové války bezpočet rodin opouštělo Kalkatu. Sestra Tereza složila roku 1939 závěrečné řeholní sliby a stala se z ní matka představená. Poté, co ve škole sv. Marie onemocněla ředitelka, převzala matka Tereza její místo.


„Byl to vnitřní příkaz, abych se zřekla kláštera, kde jsem byl velmi šťastná, a odešla sloužit chudým na ulicích.“ Proto opustí loretánský klášter a začne se věnovat těm nejchudším a umírajícím. Její srdce otevřené pro každého a nesobecký přístup, jí brzy zajistí zástupy věrných následovnic. V roce 1950 potvrdil Vatikán její nový řád, nazývaný Misionářky milosrdenství. Tereza povzbuzená podporou papeže se pustí do práce.

A brzy začíná v Kalkatě budovat svůj první útulek pro umírající, sestry řádu při svých cestách po městě doslova sbírají po ulicích umírající, aby jim dali možnost zemřít v alespoň trochu důstojných podmínkách, brzy následuje útulek pro sirotky a opuštěné děti, nemocnice a školy.

Matce Tereze se podařilo  vybudovat na indické poměry solidní humanitární zázemí. Ale aby se její záměr mohl plně podařit, bylo zapotřebí peněz, hodně peněz za západních států.Její řád se brzy rozšiřuje za hranice Kalkaty i Indie. Kdekoli na světě je potřeba pomoci a lásky, tam je i Matka Tereza. Navštíví osadu lidí přesídlených po černobylské havárii, během občanské války v Bejrútu, během střelby hledá v troskách města opuštěné a zraněné děti. Nakonec jich zachrání šedesát!

V roce 1979 dostává Nobelovu cenu míru za svoji celoživotní humanitární práci.

Ve svých 75 letech je oceněna Medailí Svobody prezidenta USA a zároveň má v kinech po celém světě premiéru film Matka Tereza, který ukazuje její práci v těch nejchudších oblastech světa jako je Etiopie, Guatemala, stejně jako její pomoc drogově závislým mladým lidem v New Yorku. V roce 1996, po 67 letech nepřetržité obětavé služby všem lidem bez ohledu na jejich víru, pohlaví, rasu nebo chudobu, odstupuje Matka Tereza z vedení řádu a přesně pět dní po smrti princezny Diany, se kterou měly tolik společného i rozdílného, umírá 5. září 1997.

19. října 2003 byla prohlášena za Blahoslavenou, což je v katolické církvi předstupeň k svatořečení.

Zdroj:www.financnici.cz,www.dreamlife.cz